Zbývá 5 dní do odletu...
Je pondělí a já sedím v kanceláři. Venku je střídavě hnusně a střídavě svítí sluníčko, prostě klasický aprílový počasí. A já jsem unavená. Normální pondělí, řekla bych si. Ale přece jen je v něčem to dnešní pondělí jiný. Dneska jsem v téhle kanceláři totiž naposled. Skoro 2 roky utekly jako voda a je čas se rozloučit. A je to hrozně zvláštní pocit. Tím, že jsem v kanclu minulé pondělí slavila své 26. narozeniny, to dnes nebyla nijaká velká oslava. Prostě jsme si s kolegy připili na mou novou životní kapitolu, objali se, rozloučili se a já slíbila, že se za pár let zase vrátím. Musím říct, že moje skvělá práce mi bude opravdu chybět. Hlavně ta volnost, svoboda a každodenní home office. Je fajn vědět, že mám v téhle společnosti dveře vždycky otevřený a kdykoliv se můžu vrátit.
Nejen totiž, že měním kancelář, společnost i obor. Já měním celý svůj život. Zase! Uteklo 5 let od doby, co jsem zpátky z USA. A dneska mi zbývá posledních 5 dní v Česku a já se stěhuji do Dubaje, abych si splnila svůj celoživotní sen a stala se letuškou pro jednu z nejlepších leteckých společností na světě. Emirates! Nemůžu se dočkat a strašně se těším, zároveň mě ale tíží vědomí, jak moc mi bude všechno a všichni chybět. Takže jsem v jedné minutě nejšťastnější člověk na světě a minutu na to se zase cítím pod psa. Ale to je život.
Před chvílí mi přišel email z Emirates o tom, jak moc se na mě těší, jaké všechny dokumenty si s sebou mám zabalit a spoustu dalších informací. O ubytování zatím nic. Takže stále nemám tušení, jestli budu mít takový štěstí a skončím v centru, nebo v poušti. Uvidíme. Každopádně si teda nemyslím, že se na mě moc těší, jinak by po mě nechtěli, ať jsem 2 dny po příletu v 6.15 ráno nastoupená a připravená na odjezd do HQ (centrála). Já a vstávat?! V zemi kde je ještě o 2 hodiny navíc?! No tak to jsem na sebe sakra zvědavá... Samozřejmě jsem počítala s tím, že vstávat budu muset, ale takhle brzy po příletu, to se mi teda vůbec nelíbí. Ale nebudu si tím kazit náladu, stejně je mi jasný, že nebudu schopná vůbec dospat, jak se budu na ten první den v novém působišti těšit! A kafe to vždycky spraví, že jo.
Velkou většinu věcí už mám zařízených a teď zbývá to nejjednodušší (čtěte nejtěžší) - zabalit si. Jak si mám sakra asi zabalit celý svůj život do 2 kufrů? A to by člověk řekl, že už v tom budu mít praxi po tom, co jsem se přesně takhle balila do i z USA. Ale opak je pravdou. Takže to samozřejmě nechávám na poslední chvíli. Ráda bych se ale pochlubila těmi nejstylovějšími kufry, které jsme s maminkou minulý týden vybraly. Jsou obrovský a červený! To proto, aby ladily s odstínem rtěnky i kloboučkem, které letušky Emirates nosí. Takže ještě jednou díky mami, vybraly jsme je opravdu skvěle a věřím, že díky tomu mi to balení půjde alespoň o trochu snadněji.
K tomu ještě musím ke kadeřníkovi, nechat se vyfotit a na to se teda obzvlášť netěším, protože mi přijde, že na fotkách vypadám vždycky jako idiot. Kor na těch pasových. Potom ještě poslední formality a hotovo. Teď už si užívám doslova poslední dny v mým milovaným, nádherným bytě a těším se na všechno, co mě čeká. I kdybych měla bydlet v tý poušti!